Ukázka z překladu knihy Dell'Arte di Scrima Libri Tre

08.07.2017

O umění šermu

Tři knihy od Giovanniho dalle Agocchie Bolognese

Práce nezbytná pro kapitány, vojáky a všechny gentlemany.

*

První kniha dialogů od pana GIOVANNI DALL' AGOCCHIE BOLOGNESE, která popíše umění šermu a je rozdělena do pěti dní.

Vystupují: M. Lepido Ranieri a M. Giovanni dall'Agocchie.

Lepido: Pane Giovanni, dokud nás trápí toto velké horko a v nadcházejících hodinách nám nedovolí nic dokončit, zdá se mi jako dobrý nápad prodiskutovat šermířské umění, což nám zabrání usnout a já mohu získat pár instrukcí a rad z vaší praxe.

Giovanni: Jistě, pane Lepido. Vzhledem k probuzení vašeho zájmu ke ctnosti, hodlám tento plně uspokojit ve všem, nač se ptáte. A ciťte se volný k dotazům, odpovím tím, co znám a co má smysl, tak abych vás uspokojil, bude-li to možné.

Lepido: Tomu pevně věřím a jsem vám nekonečně vděčen. A než se do toho pustíte, povím vám upřímně a popravdě svou představu. Mé přání je porozumět všemu, co víte o této disciplíně a zbavit se všech pochybností, které mohou přijít. Jelikož vím, že vy víte, jak nejlépe a nejrychleji na to.

Giovanni: Lepido, je to pro mne větší čest, než zasluhuji a nevím, zda budu schopen naplnit vaše očekávání v tomto testu. Nicméně je mi velkým potěšením a přeji si to pro vás vykonat. Nyní mi sdělte vaše přání, já se budu věnovat každému vašemu požadavku.

Lepido: Vynaložil jsem veškerou sílu a zaměstnal vší píli k pochopení diskusí mužů ve zbrani o šermu. Ale slyšel jsem tolik - a vždy tak rozdílných - názorů na toto téma, že jsem nebyl schopen dosáhnout vlastního pokroku, ačkoliv jsem zaměřil svou mysl s velkou touhou a zanícením k pochopení šermu. Nikdy dříve nebyla pro mě příležitost taková, jaká je nyní. Věřím, že ji plně využiji. V souladu s tím si přeji vědět, zda v šermířském umění existuje pevné pravidlo, které může být dáno a nasměřovat tak muže k pravému chápání.

Giovanni: Abych řekl pravdu, už od útlého dětství pod výcvikem nejlepších mistrů až do dnešních dní jsem usiloval o zjištění odpovědi na stejnou otázku. Ale vzhledem k rozdílům, jak říkáte, které zde vidím, a kvůli nízké úctě, ve které se takové diskuse vedou, o tom mluvím nerad. Nicméně když jsem byl vámi vyhledán, mám velkou touhu naplnit vaše přání a musím tak učinit. Povím vám svůj názor.

Lepido: Spíše bych rád slyšel celé vaše mínění, neboť hojnost času to umožňuje. Ale nejprve, jak je možné, že tak vznešené umění může být drženo v tak malé úctě?

{Proč je šermířské umění tak málo ceněné?}

Giovanni: Pokud jde o tuto otázku, mnoho lidí o ní mluví různě. Já se řadím mezi ty, kteří zastávají názor, že je to pouze z toho důvodu, že mnozí si neuvědomují, že umění šermu je původ a základ vojenského umění. Nesnaží se jej naučit a považují ho za zbytečné pro svou profesi.

Lepido: Vysvětlete mi, prosím vás, důvod proč je šerm základem vojenského umění.

{Proč je šerm základem vojenského umění?}[1]

Giovanni: Tento termín lze interpretovat buď všeobecně, nebo konkrétně. Řečeno všeobecně, jedná se o jakoukoli vojenskou činnost. Konkrétně to značí boj muže proti muži. Ale pokaždé, není-li řečeno jinak, je třeba brát tento termín jako boj jeden na jednoho. Všeobecně, jak jsem již zmínil, mluvíme o jakékoli vojenské činnosti, ve které není nic jiného než snaha uvážlivě a obezřetně bránit sám sebe před protivníkem a ranit ho, ať už se jedná o muže, armády, města či cokoliv jiného[BKP1] , protože slovo "šerm" neznamená nic jiného než obranu sebe sama se snahou zranit protivníka. Tedy je jasné, že může být všeobecně vzato pro jakýkoli druh boje.

Ale bavíme-li se o boji muže proti muži, značí to, že se jedná o určitou část, tedy spíše o návod a cestu k bojovému umění, tak, jak je nezbytné jej použít k obraně vlastního života, jak čítáme v příbězích z historie
a vídáme každý den. A proto vám říkám, že nikdo nemůže být zběhlý, natož dokonalý ve vojenském umění, neovládá-li tuto jeho část. S ohledem na to, že nic, kde něco schází nebo může být přidáno, nelze nazvat dokonalým. A když má člověk přidat k umění boje znalost, jak se sám ubránit, což, jak jsme již zmínili, je základní princip, pak tento, postrádaje toto umění nebude nikdy nazván "dokonalým".

To je princip, který vám dlužím a jenž dokážu skrz jeho vznešenost. Ten musí být upřednostněn před vším ostatním. A já vám říkám, (ponechám pro teď stranou duchovní stránku), že jak je lidské tělo vznešenější než jiné věci, je pochopitelně rozumné učit se ho bránit předněji než města nebo armády, byť byly pro lidskou obranu stvořeny. A v potřebě zařadit se do jakéhokoli druhu vojska, je třeba tuto schopnost prokázat při každé příležitosti. Rovněž byste měl věřit, že toto mé tvrzení nekoliduje s velkým filozofem Solónem, který kázal, že člověk musí řadit obranu své země před vlastní život, protože on nemínil materiální vlast, postavenou z kamene, ale zástup lidí, pro které byla města z kamene vystavena.

Teď ti, kteří se brání proti nepřátelům, současně přemohou svou nestoudnost uměním a mistrovstvím, budou správně říkat, že brání sebe, a až k tomu dojde, tak jistě zachrání sebe i svou vlast.

Právě takovíto lidé v této situaci dominují. Zatímco kdokoliv se postaví hněvu svého nepřítele bez umění nebo mistrovství, vždy skončí hbitě poražen, neuhájen a ponížen. V souladu s tím, pokud nechcete udělit čestné místo obezřetnosti a raději jí nepřikládáte váhu, toto umění, které je na obezřetnosti založeno, bude mít pro vás malou hodnotu.

Lepido: Vaše odpověď mě velmi potěšila. Nicméně mi neulehčila od všech problémů, co mám na srdci. Jelikož místy vidíme neznalé lidi bez zkušeností s bojem či porozuměním šermu, kterak přemůžou a porazí ty, kteří zkušenosti mají. Jenže podle vašich slov by mělo platit, že trénovaný šermíř by měl vždy porazit toho nezkušeného.

Giovanni: K tomuto tématu je nutné, pane Lepido, říci, že jej nelze zodpovědět univerzálně. Může jít o výjimečný případ, který nemá na všeobecné pravidlo vliv. Nebo se stane, že porážka těm, které popisujete jako zkušené šermíře, přišla, protože považovali za nemožné, aby je zastihla.

Ale také se může stát, že je člověk lenivý, nespravedlivý a bez morálky; pak přestává být šermířem a brzy je zraněn.

{Složky, které tvoří dobré šermíře.}

Protože mnoho je třeba k tomu být dobrým šermířem a mnohem víc pro toho, kdo se chystá k boji. Mimo jiné: důvod, smělost, síla, obratnost, znalost, úsudek a zkušenost. A za těmito a dalšími pak stojí boží soud, který rozhodne o všem; tajen a skryt před námi.

Lepido: Vaše argumenty se mi zdají zmatečné ve světle vašeho závěru. Jelikož pokaždé, když je bojovník hbitý a odvážný a soustředí se pouze na boj, bude vítěz a v opačném případě bude poražen.

Z toho tedy vyplývá, že umění není nezbytné.

Giovanni: Zpomalte, Lepido, protože má odpověď neskončila a další slova vás přesvědčí, že umění je samozřejmě nezbytné. Ponechám stranou speciální případy, kdy bůh připustí opak, a říkám vám jako neomylné pravidlo, že každý může odmítnout nabízenou pomoc a že bůh nám dal cit pro rozpoznání dobrého od špatného. Může nastat taková situace, kdy je jasné, že pokud se někdo bránit nechce a ani nepodnikne jiné kroky, bude poražen, byť byl třeba v právu. A tak se stane, protože si odmítl sám pomoci, a může za to vinit jen sám sebe. Ani nemůžete přehlédnout potřebnost schopností, které pochází z umění šermu, o nichž vám teď povím.

Věřím, že pokud je jeden v právu a vlastní sílu a ducha, aby ho bránil, pak společně s uměním bude téměř vždy vítězem, v tom s vaším argumentem souhlasím. Ale když odmítne pomoci sám sobě tím, že se nenaučí, jak se bránit, pak protistrana získá výhodu, za což si bude moci jen on sám. Takže na závěr lze říci, že ten, komu chybí trocha smělosti nebo síly, potřebuje umění jako nutnou opravu těchto nedostatků. Protože s uměním se zvýší jeho odvaha a zvykne si na sobě pracovat. Tím se stává vnímavějším a rozhodnějším v používání zbraní i ve všem ostatním.

Lepido: Z vašeho vysvětlení vyvstává další otázka, a to ta, zda není přirozenost vším potřebným a ne umění, protože to z přirozenosti přichází odvaha, síla, tělesné dispozice. Nic jiného není třeba, umění je nám jen málo, nebo vůbec k užitku.

Giovanni: Je třeba se ohlédnout a rozhodnout, zda příroda může vytvořit tělo dostatečně připravené a uspořádané pro tuto disciplínu a naplnit ho dostatečnou silou a odvahou. Nadto, příroda tvoří věci dobré i věci špatné, a i když někdo oplývá uvedenými atributy, ale nerozumí jim, nebude jich moci využít; a právě to se naučí uměním. A i když umí hodit mandrito, roverso nebo bod, tak se mohou stát jeho výhodou nebo naopak zkázou. Což umění, následujíc přirozenost, má na paměti a vede ho k správným tahům s uvědoměním, jež získá praxí.

A pro příklad lze říct, že přirozenost poskytuje muži slova, a ten pak mluví prostě. Ale pokud je tato přirozenost podpořena uměním výslovnosti, onen muž bude vědět, jak sladit svá slova pro každou příležitost i čas. Stejně platí, že od přírody máme hlas a umíme zpívat, nicméně zpěv je bezdůvodný, dokud ho nepodpoří hudba. A kůň, který je od přírody silný a vhodný do bitvy, by nebyl jezdci k užitku, kdyby nebyl předtím zkrocen rozumem a zvykl si na manipulaci a uposlechnutí každého přání jeho pána. Proto je vidět, jak každý muž, bez ohledu na to, jak je silný, jakmile je vyzván k souboji, vyhledá mistra, který ho učí a dá mu výcvik, než nadejde den souboje. A to nemá jiný důvod než ten, že když se dostal do takové situace, poznal, jak je mu to zapotřebí a jak je to nezbytné. A ti, kteří si myslí opak a přistoupí k boji bez přípravy, pak brzy zjistí, jak hluboce se mýlí. Věřím, že je to vše, co k tomuto tématu mohu teď sdělit.

Lepido: Vyřešil jste tuto otázku s takovou jistotou a tak silnými argumenty, že už více nepochybuji nad důstojností tohoto umění. A když jste tak rozebral důležitost šermu, doufám, že vás nebude obtěžovat povědět mi metody a principy, jež se člověk musí držet ve snaze ovládnout tohoto umění.

{Teorie a praxe, základ umění.}

Nyní, když jsme pokročili tak daleko, nechci se zdržet vyprávěním všech svých názorů. Tedy, jak víte, všechna svobodná umění sestávají z teorie a praxe. Stejně tak je to s uměním šermu. Teorie i praxe musí být jeho součástí. Teorie v šermu učí, jak se bránit a zranit nepřítele, praxe potom tyto znalosti oživí dlouhým a kontinuálním cvičením.

Ale někteří mistři směřují své umění ke špatnému konci, protože si neuvědomují, že teorie a praxe jsou rozdílné; hned, jakmile se naučí trochu teorie, rozhodnou se učit ostatní. To se děje bohužel jen proto, že starodávný zvyk zkoušení mistrů upadl v zapomnění, a přitom to není tak dávno. I když někdo skvěle zakončí doktorát, žádné privilegium nezíská, dokud jeho znalosti neprověří zkouška života. Tak tomu bylo i v šermu. Nejprve ho vyzkoušeli, zda zná teorii šermu a vše, co je k němu třeba, a pak před něj postavili žáka, jenž házel špatné údery a stavěl se ledabyle do střehů, což ukázalo, zda pozná, co je špatně a najde všechny nedostatky. Nakonec šermoval s nejlepšími žáky, a pokud s nimi byl úspěšný, získal uznání ostatních mistrů, a s tím i patent a právo otevřít si školu. A to byli opravdový mistři, hodni tohoto umění, protože to by nemělo být učeno někým, kdo není dostatečně zkušený.

Lepido: Takoví (nezkušení učitelé) činí velké zlo a jejich vinou mizí dobré zvyky.

Giovanni: Je to vada našeho věku, která nakazí vše včetně mistrů, kteří dovolí trvání privilegií těchto lidí, i když by měla být zrušena. Ale abychom pokračovali v rozhovoru, který jsme započali, dnes je to tak, že mnozí pracují jako mistři bez ohledu na jejich vzdělání v oboru. Proto ti, ke kterým se štěstěna obrátila zády, musí obviňovat jen sami sebe za to, že disciplína klesla těmito činy tak nízko. Protože je jedna věc vědět a jiná učit. Rozdíl je jasný: ten, kdo má pouze praxi, činí dobře jen sobě, a ten, kdo zná teorii, činí dobře ostatním; ale kdo je mistrem teorie i praxe, ten je dobrým pro sebe i ostatní. A tím se rodí opravdoví mistři.

Lepido: Teď, když jsem slyšel o dokonalosti tohoto umění a poznal, že jeho základem je teorie, budu šťastný, když k němu naleznu cestu.

[1] Italské slovo "schermo" má významem mnohem blíže k našemu slovu "sebeobrana" než přímo "šerm".